V předchozím příspěvku jsem se trochu víc rozepsal, takže teď čtenáře trochu ošidím :) Druhá etapa startovala stejně jako předchozí na náměstí v Košicích a jejím cílem byl Starý Smokovec. Množství těžkých kopců s prémiemi dávalo tušit, že tahle etapa bude hoodně těžká Nedlouho postartu následovaly první dvě prémie, poměrně táhlé kopce, ale o to delší. Peloton je překonal vcelku pohromadě a k dělení došlo až později. Vyjímkou byla trojice borců kteří ale na čelo závodu markantně ztráceli. nejdéle v úniku vydržel borec z formace Forman Cycling. To už ho ale dojila jen sedmička borců, která vykristalizovala po nejtěžší VP (cca 115 km). Společně pak osmička mířila k cíli, když odjel, nikým nestíhán maďarský závodník Samostatně si pak po skvělém výkonu dojel pro zasloužené vítězství. Zbylá sestava včetně všech favoritů si to rozdala až po odbočení na tatranskou magistrálu. To už jsem toho měl plné zuby, ale nakonec se mi povedlo našeho lídra Rosťu zpět dotáhnout za prchající dvoji. To ale byl konec pro mě, následoval jeden nástup za druhým a já okamžitě šel. Z doprovodného vozidla na mě Jirka Sivák houknul, dojeď si to sám a já jen sledoval jak mi čtveřice mizí. S dalším borcem jsem se pak domluvil že pojedem tempo a dojedem s co nejmenší ztrátou. Brzy mu ale došlo a tak jsem mu odjel a pokusil se jet dál. K mému překvapení se mi podařilo bez větších problémů dojet čtveřici, zapojit se do střídání a ještě rozjet Rosťovi závěr. Ten si tak dojel pro druhé místo a celkově se posunul do čela. Já se lehce propadl a zaujal pozici 5...
Třetí den nás čekala časovka. Etapa na kterou jsem se víc než těšil a která pro mě znamenala šanci na návrat do boje o bednu. Startovalo se v opačném pořadí, nejprve po minutě, posledních deset pak po 2 minutách. Moje chvíle přišla v 10:37. Taktiku jsem si stanovil, cíle dal, tak už zbývalo jen je naplnit a čekat co ostatní. Docela dlouho se mi nedařilo dostat do tempa, za což asi mohla i dost záplatovaná silnice. Nakonec se ale podařilo a vyvedí z rytu přišlo až v podobě odbočky na křižovatce. Následovalo táhlé stoupání a pak už vlnící se silnice do Smokovce. Nedlouho po odbočení se v dálce objevila postavička borce přede mnou. To mi dodalo pocitu že vše se vyvýjí dobře a já pokračoval v nastaveném tempu. Tesně před Smokovcem se objevila kamera slovenské televize. Právě včas aby zachytila jak onoho borce předjíždím a vzápětí dalšího. To už tu byla odbočka a závěrečné stoupání na Hrebienok. Bylo ale o dost prudší než jak jsem si pamatoval a i asfalt už doznal změn. Asi v polovině kopce to odnesl třetí závodník a já už se jen snažil neslevit a vydržet do konce. Bylo to nekonečné, ale nakonec se cíl objevil. Projíždím a vzápětí se dovídám že průběžně vedu. Jedu ale dolu do Smokovce, je tady zima a blíží se déšť. Ještě hecuju Rosťu a pak už stojím u auta a čekám na výsledky. Přiváží je náš kapitán. Jsem první, on druhý, Martin dojel kolem 13. místa. Vyhlášení si užívám, stejně jako rozhovor pro Slovenskou televizi. Clekově skáču hned na stupeň nejvyšší, kryje mne Rosťa, oba s dostatečným náskokem.
Do záverečné etapy jdeme s cílem pozice uhájit. Dostatečně odpočati se pouštíme k 170 km dlouhému návratu do Košic. Řada borců nastupuje, ale kromě 5tice závodníků kteří nemají nárok na celkové umístění v popředí nikdo neodjíždí. Navzájem se hlídáme a kontrolujeme náskok odjeté skupinky. Bohužel vše nejde dle dohodnuté spolupráce s týmem Forman a tak si musí Martin hodně hrábnout. Nešetří se ani nadávkami a výhružkami borcům sabotujícím tempo a střídání.Někteří toho ale už mají dost a tak jsou rádi když se na 120 kilometru na VP láme chleba a mi odjíždíme. Kopec táhnu společně s Rosťou. Jede se mi výborně a kopec přejížím opravdu v pohodě. Jak se blížíme k cíli začíná se víc taktizovat a pak už jde nástup za nástupem. I naše duo je aktivní a snaží se skupinku roztrhat a umožnït odjet Hudečkovi z Formanu. Ten už má toho ale dost a tak nakonec odjíždí Rosťa a snaží se dostihnout borce v čele a protáhnout se tak ještě na bednu. Já si hlídám ostatní a vedu taktickou bitvu. Nikdo nesmí ujet a pokud možno ani nastoupit. Daří se, nakonec i rozjíždím a trhám balík, ale za cenu ztráty minuty na Rosťu. Tak se propadám na celkové druhé místo. Připadám si trochu okraden ,ale při ceremoniálu to hážu za hlavu a stejně jako ostatní se raduju ze skvělého týmového výsledku.. Jen soutěž aktivity nám o jediný bod unikla...