Do německého Landshutu vyrazila početná ekipa Sparty ve složení Hlaváč, Pávek, Fába, Nesveda, Hrubián, Uher a já, aby prověřila výkonnost týmu před blížícím se MR. 18 okruhů o celkové délce 140 kilometrů, v každém kole dvě stoupání a poměrně slušně obsazená startovka budili respekt. 100-hlavý peloton od úvodu hýřil aktivitou. Za o čtyři minuty dříve startujícími céčkaři se brzy vydala asi desítka pronásledovatelů, bohužel bez naší účasti. Proto se v následujícím kole pokoušíme pole roztrhat a čelo stíhat. Na větru se celý balík natahuje do lajny a v následujícím kopci útočím. Díky dobré práci kluků se vše daří – odjíždíme v 7 lidech a ze Sparty mě doprovází Martin Uher. Dvě kola dojíždíme čelo, aby nás vzápětí docvakl i balík a začalo se nanovo. V sestavě nám už ale chybí Pávis a Nesveda. Klid netrvá dlouho a brzy se odděluje čtveřice, pak trojice a ještě někdo se snaží doskočit do nového úniku. Ze Spatry jsme tu sám, ale kromě domácích obhájců jedou i ostatní osamoceně. Několik kol pomalu zvyšujeme náskok, ale rozhodující moment nastává tři kola před cílem. Odjíždí trojice, kterou ve čtyřech stíháme, ale nikdo moc nechce tahat. Nakonec nastupuju a trojici si sám dojíždím. Stojí to ale spoustu sil, které mi budou chybět v závěru. V posledním kole atakuje loňský vítěz Erik Hoffman, s kterým stíhá jen Jonas Schmeiser. Já trochu zaostávám, ale také nastupuji a odpoutávám se od později čtvrtého soka. Dvojici už ale dojet nedokážu a tak se musím spokojit se třetím místem. Z vítězství se nakonec opět raduje Hoffman. Na šestém místě dojíždí Martin Boubal (Regensburg), 9. je Fába,11.,resp.12. Uher s Hrubiánem… Škoda že se nepodařilo zvítězit, ale i tak jsme byli všichni s výsledkem spokojeni.