GP Bradlo, to byl název dalšího podniku kategorie UCI 2.2 na němž se Sparta měla možnost představit a snad si tak trochu i zpravit chuť. Dvě poměrně krátké etapy 120 a 140 km zaručovaly dostatečně svižný průběh závodu. Ta sobotní pro nás ale začala trochu nepříjemně.Na silném bočním větru se peloton hodně trhal a navíc v první skupině došlo k pádu, po němž nám na čele zůstal jen Rosťa Krotký. Společně s několika příbramskými jezdci a Homolkou začala naše parta kolotoč s jediným cílem, dostihnout čelo a udělat pozici Nešovi. To se podařilo až po 45 kilometrech navic za silného deště. Okamžitě se rodily další pokusy o únik. Samozřejmě aktivně si počínal Neša a v trojici odjel, abych ho vzápětí doskočil já s Pepou Soukupem. Únik ale měl muší trvání a o 2 km dál už nás peloton dostihl. Nastupuje opět Sagan a s ním Neša a přidává se jeho srbský kolega Stevič. Trojice odjíždí a pro nás začíná zase práce. Kontrolujeme nástupy a snažíme se udržet peloton pohromadě. Dost nám pomáhá hlavně Maroš Kováč, ale i srbští reprezentanti. Trojice získává postupně cenné vteřinky anakonec náskok naroste až na 4 minuty. Peloton opět zrychluje, ale četné pokusy i nadále kontrolujeme. 15 km před cílem se zvedá několik borců a snaží se odjet. Doskakuje si je Rosťa i Kříža, který ale bohužel vzápětí odpadá. Já jedu tempo pro peloton a snažím se dovézt zbytek pole.Nakonec se vytváří trojice Krotký, Valach a Jurčo a odjíždí. Zbytek borců se vrací a mi dál kontrolujeme a napjatě čekáme zda Neša udrží náskok. Z pelotonu pak přeci jen zadarmo odjede ještě Svoboda, ale to už nic neznamená. Na čele se obě trojice spojují, ale jen na vteřiny, aby se následně oddělil Valach a Neša a ve stejném pořadí projeli cílem, 40 vteřin před zbylou čtveřicí. Já dojíždím v poli cca 35 závodníků společně s ostatními sparťany. Zbytek závodníků se do cíle dostává už se značnou ztrátou.
Druhý den se hned u snídaně dovídáme o zmizení kol Rakouského týmu. Bohužel, tohle je asi na Slovensku klasika... Od startu se dost závodí, ale náš cíl je dovézt Nešu pod cílový kopec spolu s Valachem a zde ať se rozhodne. Už na 10 kilometru odjíždí 5 borců, ale nebepečí není příliš velké. Nejlepším z nich je Pepa Soukup s 4-minutovou ztrátou na Nešu. Bohužel Valach je zde na vlastní pěst a Slovenský výběr mu nepomáhá. Náskok narůstá na téměř 6 minut. Začínáme bít na poplach a 80 kilometrů před cílem sjíždět uprchlíky sami. Nejprve já s Voborou, ale brzy se přidává i Pávis s Fábou. Rosťa a Neša jsou v pořadí a Kříža se prý šetří na pomoc v kopcích... Točíme tedy ve čtyřech. Časový rozestup se zkracuje, ale nijak závratně. Nepolevujeme ani v kopci kde se dopředu tlačí závodníci Příbrami a snaží se o "hrdinství". Síly ale docházejí a závěrečná dvacítka už hodně bolí. Poslední větší kopec ještě nějak přejíždíme, ale pak se trhá menší skupinka která pohlcuje uprchlíky a mi ji opět sjíždíme. Tentokrát jen já s Fábou. Docela tuhý boj nakonec vyhráváme a už zbývá jen několik-set metrů pod Bradlo. Tady jde dopředu Neša a okamžitě nastupuje. Odjíždí překvapeným soupeřům a nakonec jej těsně před vrcholem dojíždí jen Tybor Patrik. Před Valachem má ale bezpečný náskok a stává se tak celkovým vítězem! Já si už na začátku kopce vystupuji spolu s Pávisem a Fábou. Po několika vteřinách ale dostávám chuť ještě se trochu zmáčknout a zkusit kopec zajet co nejlépe. Postupně dojíždím 3-5 členné skupinky a nechávám je za sebou. Kilometr od vrchulu jdu přes cca 7 borců mezi nimiž je i Svoboda a Broniš. Bohužel mi na 300stovce dochází a oni mě zpět předjíždějí aby spurtovali s Rsťou a Křížkem o umístění. Škoda že jsem nebyl trochu čerstvější, jistě bych se dokázal udržet v první skupince až na vrchol...
Celkově jsme jistě zanechali dobrý dojem a práce týmu byla víc než dobrá. Následující týden nás čeká Tour of Szekerland na kterém budeme obhajovat loňské prvenství. Nezbývá než věřit že dobrou formu prodáme i zde.