Po neúčasti v Anglickém „přespolním“ závodě mě čekal náplast víc než dostatečná. Závod GP Herning, zapsaný v kalendáři v kategorii 1.1! Oproti loňsku závod zpět povýšil a na startovní listině to bylo znát. 
Sice jen necelých 90 závodníků z 12-ti týmů, ale kvalita odpovídala úrovni. Z TOP týmů startoval sice jen Saxo Bank, ale i ostatní stály za povšimnutí. Naše sestava byla pětičlenná s převážně „terénními“ závodníky – Fábou, Hrubiánem, Hlaváčem a Nesvedou. Po příjezdu nás přivítalo deštivé počasí s teplotou kolem 7°C. Čas do večeře tak padnul odpočinku. Po jídle krátký brífink a pak když déšť ustal aspoň na chvilku na kolo. Ráno nevypadá o moc líp než předešlí večer, je tak 9°C a mraky hrozí deštěm. Cestou na start dokonce lehce skrápne a tak se nám do trochu extrémního závodu moc nikomu moc nechce. V půl 11. se jdeme prezentovat a představit divákům. Slavnostní start je 10:50, ostrý pak o deset minut později za městem. Od lajny se jede, ale žádné zbytečné divočiny. Kvalita závodníků je znát a každý ví, co ho čeká. Já mám z loňska z šotolinových zkratek značný respekt a tak rychle kalkuluju, zda nebude lepší odjet, než odpadat. Dlouho neváhám, nastupuju, ale peloton mě nenechá. Vyčkávám dál a po první prémii asi na 8. kilometru podjíždí Malmkjaer z týmu Energie Fyn jehož si doskakuji. 
Pole stojí, ale nakonec se zvedne ještě Lars Pria z KTM a tak jedeme ve třech. Zpočátku spolupráce funguje a tak se soustředím na prémie, kterých je v závodě požehnaně. Vždy se snažím projíždět na první, nejhůř druhé figuře a vduchu se pokouším počítat body. Vše nakonec rozřeší Pria, který od začátku trochu nestíhá a nakonec na 65 kilometru definitivně odpadá. S Kasperem se domlouváme o rozdělení prémií a ve dvou pokračujeme spanilou jízdu. Hlavní pole tou dobou ztrácí přes 5 minut, ale je jasné, že s přibývajícími kilometry se teprve začne závodit. V polovině závodu je jeden z nejtěžších šotolinových úseků s nepříjemným sjezdem. Zbytečně neriskujeme, ani hlavní pole nespěchá. O něco později to v balíku za námi začíná vřít. Brzy se za námi vydává stíhací skupina. Vír ale konečně nefouká jen proti a tak se náš náskok rozplývá pomaleji. Na metě 150 kilometrů už máme podrobné informace o pronásledovatelých. O něco později nás dojíždí osamocený (!) závodník týmu Vacansoleil. Jedeme společně,ale stačí jeden pavé úsek na kterém dvakrát střídám a pak už nejsem schopen držet krok a jedeme zase ve dvou. Snažím se trochu orazit až přiletí větší skupina. Dvanáctka závodníků doslova přiletí, ale moc velká spolupráce tu nefunguje a tak pokud se chci aspoň trochu schovat musim střídat. Situace se opakuje. Necelých třicet kilometrů před cílem tak opouštím čelní skupinu protože cítím, že tohle tempo natož nástupy nemám šanci vydržet. Pak mě doletí dvacítka borců mezi nimiž je i Hlavy a kteří si nesmyslně neustále nastupují. Chvilku jedu s nimi, ale šance na umístění do dvacítky je nulová. S pocitem splněné práce tak opouštím skupinu a postupně se kolonou propadám vzad. Do cíle přijíždím ve dvojici s neznámím závodníkem, ale tři závěrečné rundy městem si už neobjedem... To mě ale moc netrápí. Závod jsem si dosyta užil a s výsledkem jsem spokojen. Nezbývá než se těšit na další kvalitně obsazený podnik! Následující víkend nás čeká silnice v německém Buckowě a pak už čtyřdenní etapák Rhone Isere.
Sice jen necelých 90 závodníků z 12-ti týmů, ale kvalita odpovídala úrovni. Z TOP týmů startoval sice jen Saxo Bank, ale i ostatní stály za povšimnutí. Naše sestava byla pětičlenná s převážně „terénními“ závodníky – Fábou, Hrubiánem, Hlaváčem a Nesvedou. Po příjezdu nás přivítalo deštivé počasí s teplotou kolem 7°C. Čas do večeře tak padnul odpočinku. Po jídle krátký brífink a pak když déšť ustal aspoň na chvilku na kolo. Ráno nevypadá o moc líp než předešlí večer, je tak 9°C a mraky hrozí deštěm. Cestou na start dokonce lehce skrápne a tak se nám do trochu extrémního závodu moc nikomu moc nechce. V půl 11. se jdeme prezentovat a představit divákům. Slavnostní start je 10:50, ostrý pak o deset minut později za městem. Od lajny se jede, ale žádné zbytečné divočiny. Kvalita závodníků je znát a každý ví, co ho čeká. Já mám z loňska z šotolinových zkratek značný respekt a tak rychle kalkuluju, zda nebude lepší odjet, než odpadat. Dlouho neváhám, nastupuju, ale peloton mě nenechá. Vyčkávám dál a po první prémii asi na 8. kilometru podjíždí Malmkjaer z týmu Energie Fyn jehož si doskakuji. Pole stojí, ale nakonec se zvedne ještě Lars Pria z KTM a tak jedeme ve třech. Zpočátku spolupráce funguje a tak se soustředím na prémie, kterých je v závodě požehnaně. Vždy se snažím projíždět na první, nejhůř druhé figuře a vduchu se pokouším počítat body. Vše nakonec rozřeší Pria, který od začátku trochu nestíhá a nakonec na 65 kilometru definitivně odpadá. S Kasperem se domlouváme o rozdělení prémií a ve dvou pokračujeme spanilou jízdu. Hlavní pole tou dobou ztrácí přes 5 minut, ale je jasné, že s přibývajícími kilometry se teprve začne závodit. V polovině závodu je jeden z nejtěžších šotolinových úseků s nepříjemným sjezdem. Zbytečně neriskujeme, ani hlavní pole nespěchá. O něco později to v balíku za námi začíná vřít. Brzy se za námi vydává stíhací skupina. Vír ale konečně nefouká jen proti a tak se náš náskok rozplývá pomaleji. Na metě 150 kilometrů už máme podrobné informace o pronásledovatelých. O něco později nás dojíždí osamocený (!) závodník týmu Vacansoleil. Jedeme společně,ale stačí jeden pavé úsek na kterém dvakrát střídám a pak už nejsem schopen držet krok a jedeme zase ve dvou. Snažím se trochu orazit až přiletí větší skupina. Dvanáctka závodníků doslova přiletí, ale moc velká spolupráce tu nefunguje a tak pokud se chci aspoň trochu schovat musim střídat. Situace se opakuje. Necelých třicet kilometrů před cílem tak opouštím čelní skupinu protože cítím, že tohle tempo natož nástupy nemám šanci vydržet. Pak mě doletí dvacítka borců mezi nimiž je i Hlavy a kteří si nesmyslně neustále nastupují. Chvilku jedu s nimi, ale šance na umístění do dvacítky je nulová. S pocitem splněné práce tak opouštím skupinu a postupně se kolonou propadám vzad. Do cíle přijíždím ve dvojici s neznámím závodníkem, ale tři závěrečné rundy městem si už neobjedem... To mě ale moc netrápí. Závod jsem si dosyta užil a s výsledkem jsem spokojen. Nezbývá než se těšit na další kvalitně obsazený podnik! Následující víkend nás čeká silnice v německém Buckowě a pak už čtyřdenní etapák Rhone Isere. 
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
