Jak jistě většina ví, etapových závodů je v naší domovině pomálu. Jednou z vyjímek je Vysočina a pak etapovému závodu se přibližující Haná Tour a Lidice. Haná je bohužel spíš nešťastnou směsí kriterií a "závodu" na 100 km navíc hodnocené (tuším)součtem umístění. Lidice letos vykročily za změnou a celkové pořadí určoval součet časů z jednotlivých etap. Dalo by se říct kalsický etapák. Jenže! V každé následující etapě opět mohl startovat každý přihlášený. Ve výsledku to znamenalo dojezd třeba jen třetiny startujících, což na hodnotě přeci jen značně ubírá.
První etapou, či spíš prologem byla časovka na 11km uspořádaná v Sedlčanech. Pro většinu z nás místo dost nepochopitelné, tim spíš k charakteru tratě. Poměrně boulovatý asfalt s řadou zatáček a neustálým sklonem jedním směrem... Ke cti pořadatele nutno dodat že trať byla uzavřená. Ono jinak by se na ní asi jen stěží dalo pohybovat bez obav o vlasní zdraví. Ale k závodu samotnému. Početné pole ( 108 závodníků ) opouštělo startovní branku v minutových intervalech, aby se po 5,5 kilometrech převážně stoupání obrátilo a se svížným bočním větrem vrátilo zpět do cíle. První časy kvalitnějších časovkářů se pohybovaly okolo 14:20, ale to rozhodně nemohlo na vyšší příčky stačit. Nedlouho před mým startem, který byl vyměřen na 18:05 hodin dorazil do cíle jeden z favoritů a lídrů hradeckého PSK Patrik Sinkewitz. Jeho čas jsem ale neznal. Poslední pípnutí ve startovní brance a rozjíždím se. Snažím se jet frekvenčně a nepřepálit, jak se mi občas stává. Krátké prudší úseky jsou nepříjemné a trvá mi než opět disk roztočím. Tam kde se jede rychleji do mne zase neustále buší boční vítr. Před obráktou ještě projíždím proudem vody tekoucím zde po průtrži a už otáčím kolem kužele zpět. Teď jen neudělat chybu a zbytečně neriskovat! Jede se svižně a množství ostřejších zatáček je nepříjemné. Hrboly kolo nakopávají a několikrát opouštím nástavce a chytám se za řidítka a brzdy. Naštěstí je kolo jízdně vyvážené a poslouchá jak má. Do cíle dojíždím na dohled od Dukláka Dostála. Tuším že by to nemuselo být uplně špatné. Je z toho 2. místo za hradeckou hvězdou. Na startu jsou ale další borci a jak tipuji poráží mě Standa Kozubek. Nikdo jiný už ale podium neatakuje a je z toho pro mne příjemné třetí místo.
Druhý den startujeme v Příbrami a čeká nás etapa do Lidic. Řada těžkých stoupání, ale hlavně nikterak přívětivé počasí, to se nám tou dobou honí hlavou. Startujeme, ale zanedlouho už nas skrápějí první kapky a pak leje jak z konve. Mám se držet s Richardem Faltusem, on se mi snaží dělat pozici a kotrolovat závod, ale moc mi to nejde a na vydrncaných silnicích a v dešti prostě jen jedu balíkem. Občas ztrácím přehled o ostatních závodnících, prostě nic moc... Richard už je na mě trochu naštvaný, chápu to. Ve sjezdu z Baby si najíždím dopředu a to je rozhodující. Hned za mnou padá několik cyklistů a přez ně další. Končí zde Richard, Zelo, Kříža... Ostatní si pak jen stěží dojíždějí čelo a mnohým se to ani nepodaří. Já pokračuji dolu opatrně a to se vyplácí. Přede mnou padá Vobora a další, ale bez obtíží se vyhýbám. Pak už jen zpět dojet dopředu. Odjetý Venca Hlaváč zatím sbírá jednu VP za druhou. Nakonec se si dopředu od nás dojede i Vobora, Rosťa a Martin Uher. Mají toho ale dost a od sjezdu do Nižbora o nich nevím. V kopci se pak trochu nastupuje, nahoře odjíždí Sagan a Bejk, ale do cíle je daleko. Závod se láme ve stoupání v Hřebči. Na kostkách se pole trhá a řada závodníků odpadá. Blížíme se k Makotřasům a opět začíná pršet, u Lidic pak dokonce kroupy. Zůstávám trochu vzadu, ale v tu chvíli mám jiné myšlenky. Je tady i Sinkewitz a jiní borci tak mě to nijak neznepokojuje. Bohužel v kopci se opět pole trhá a já tentokrát marně zkouším dojet si čelo. Dostávám se na 20 metrů, ale tím to končí. Rosťa jede v balíku a neví o mě. Snažím se na něj křičet, ale v dešti neslyší. A tak jen marně vlaji od 20 do 80 metrů za pelotonem. Tohle vydržím asi 5 kiláků, ale nejsou síly na to doskočit! V cílovém stoupání do Lidic pak chytám hlavní porci záseku - 42 vteřin. Z pěkného třetího místa padám až do 2. desítky...
Křivoklát. Kdo jel někdy alespoň jednou tohle stoupání ať už jen tak, nebo v závodě, ví jak moc bolí. 3. etapa nám připravila 7 opakování obtížného okruhu. Bylo jasné že etapa to bude rozhodující a určí pozdější favority na celkové vítězství. Zpočátku se jede reletivně klidně i když kopec svižně a na rovinkách řada pokusů o únik. Cítím se ale dobře a nijak mi to nevadí. Snad i proto že mi Hrubián pomáhá. Odjíždí až čtveřice v níž máme díky Pávisovi své zastoupení. Zbytek jede pohromadě, občas někdo odpadne, ale stále je nás dost. Chleba se láme ve čtvrtém kole. Pole se trhá a vpředu zůstává snad 20 závodníků. Opět se nastupuje a odskakuji asi ve čtyřech, pak pěti najednou přijíždí i odpadlý Hrubián a jede nás asi 10. Dojíždí se čtveřice v čele, ale přijíždí i závodníci zezadu. Opět je nás víc, ale už ne moc přes 25. Najíždíme do kopce a já si hlídám pozici v přední části pole. Jenže! Ve chvíli nepozornosti už nedaleko od vrcholu nastupuje pětice včetně Kozuba. Přes Bejka to ale vidím až později a pokouším se kontrovat. Je ale pozdě. Odjíždí mi čtyři hradečtí a Sagan. Ihned na vrcholku jdou na špici Pávis a Boubal a jedou pro mě a Broniše stíhací jízdu. Sil ubývá. Snažím se jim pomoct, ale zároveň musím šetřit. Do kopce najíždíme a ujímám se diktování tempa. V průjezdu do poslední rundy nám na vedoucí schází 1:20. Snažím se ztrátu co nejvíce držet. Všichni jsou ale mrtví a na vrcholu nemá kdo potáhnout. Chvilku váhám a pak nenápadně poodjíždím. Bejk za mě ale pohotově doathuje ostatní. Pořád se nikomu nechce. Nastupuji edy znovu a jedu asi kilometr před ostatními. To už se roztočí kolotoč a já se vrazím zpět a zapojuji do střídání. Aspoň nějaký efetk útok měl. Pod závěrečným stoupáním do cíle si stihnu trošku vydechnout ale už nastupuje Bucháček. Snažím se jít za ním ale nedojíždím ho. Za mnou zůstává jen několik borců. 300 metrů do cíle mě předjíždí celou dobu šetřící Broniš a nenápadná Kadlec. Ani nemám chuť špurtovat i když se necítím špatně. Dojíždím 10. řádně zklamaný z další taktické chyby, která mě připravila o posun pořadím vzhůru. Polední kola se mi jela na výbornou a věřím že s první pěticí bych udržel krok... I tak se ale posouvám na 8. místo.
Závěr etapáku tvoří již tradičně Lidická etapa. Jede se 100km na 3kilometrovém okruhu. Tedy 33 kol. Závod byl vypsán jako hladký a zároveň s hodnocením jako bodovací. Trochu zmatené. Jako rozhodující se ukázal atak cca dvaceti závodníků, kteří dojeli do cíle před hlavním polem. Zde si skvěle počínal především Tomáš Hrubý, který obsadil v bodování 3. místo a Pávis, celkově 5. Mě se ani atakem v posledním kole nepodařilo pořadím zamíchat a tak mi připadla výsledná 8. pozice v celkové klasifikaci. Výsledek sice příjemný, ale...
A hodnocení? Nebýt oněch hloupých chyb a nedorozumění, mohla se naše sestava radovat z podiového místa. V našich silách to rozhodně bylo...