První na pořadí byla časovka. Vzhledem k tomu kdy píšu tyhle řádky už dávno výsledky každý spíš zapoměl, než že by je ještě neznal. Trať byla adekvátní mistráku, snad jen mohla být o pár kilometrů delší a vynechat rozbitý hrb před obrátkou, nebo snad divácky atraktivní průjezd starým Třeboňským centrem. Velké kočičí hlavy prostě nejsou ani pro závodníky ani pro materiál žádnou výhrou, nemluvě pak o zbytečném zvyšování rizika pádu. Na startu jsem byl vyzbrojen převážně materiálem vypujčeným od všech známých, nejvíc do Petra Nováka. Startovní branku jsem opouštěl hned po Milanu Kadlecovi, což byl víc než kvalitní vodič. Bohužel se mi toho nepodařilo dostatečně využít. Už k první obrátce se mi nedařilo pořádně se uklidnit a stejně tak po celý zbytek závodu jsem marně hledal nejlepší polohu na sedle. Už na zmíněné otočce jsem shledal poměrně velký zásek na Kadlece, ale snažil jsem se koncentrovat na vlastní výkon a udržení standartu. To se mi sice asi povedlo, ale i tak mě výsledné 12. místo nijak nenadchlo. Z Českých závodníků mi připadla 9. pozice a kdybych byl o pár měsíců mladší a v kategorii U23, mohl jsem si užívat titul. Takhle z toho bylo spíš zklamání. Až s podrobnějším rozborem se ukázalo že výkon nebyl výborný, ale nebyl ani špatný a dosažené umístění odpovídalo výkonnosti a vlivům které časovku ovlivňují.
Hromadný závod se jel o 3 dny později v Jindřichově Hradci. Tam už byl můj výkon uplně katastrofický, když se mi od začátku závodu nejelo dobře. Když už přicházel pocit z lepšícího se stavu, následoval hromadný pád a značné rozhození při sjíždění hlavního pole závodu. Pak už jen několik kol parazitování na chvostu a konec nadějí v definitivním odpadnutí společně s cca 30 člennou skupinou a následném zabalení. Ostatní si vedli víc než dobře a výsledek patří mezi nellepšív historii Sparty...