Tak jako už tradičně letošní sezonu otevírala Brněnská klasika, pravidelným následujícím hromadný podnikem jsou Pičínské okruhy. Letos jim navíc předcházela časovka uspořádaná na stejné trati a v kalendáři tak nahrazující Soběslavské kritérium (jede se následující sobotu).
Protože Sparta je stále povážována za tým spíše kriterijní, její účast na časovkářských podnicích bývá sporadická. Nejinak tomu bylo i letos. Na startovní listině figurovalo pouze mé jméno. Počasí přálo, vítr jen mírný a tak jediným otazníkem byla moje výkonnost a schopnost srovnat se na sotva den složené kolo. Každý kdo má jen malou zkušenost jistě chápe, že to prostě byla střelba od buku. Časovkářské řazení mi včas nedorazilo a tak šla na hrazdu opět loni používaná ultegra. 
Ale už k samotnému závodu. Trať tvořily dva okruhy o celkové délce cca 19 km. Startovní čas 14:21, poslední vteřinky....krátké rozdýchání a už se pouštím na trať. Minutu přede mnou jede Radek Procházka, o další minutu Jan Klabouch (Budvar). Letmá kalkulace a je jasné, že na slušné umístění se musím "Klabimu" hodně přiblížit. Časovka je ale disciplínou soustředění a vyrovnaného výkonu. Vyrovnaný výkon by se snad i dařil, problémy mám jen v krátkém ostrém stoupání, které následuje po ostré točce a tak se do něj najíždí hodně pomalu. Udržet slušné tempo, ale tělo nezahltit je dost obtížné. Soustředit se ale nedokážu. Neustále kalkuluji, myslím na totální k......y a to rozhodně nepomáhá rychlé jízdě. Před koncem první rundy dojíždím Radka, vše podle plánu. Ta druhá je ale ještě horší a ač si sám nadávám a nutím se, prostě to nejde. Blíží se konec druhého kola a mám na dohled budvarský dres, zaním doprovodné vozidlo a...ještě jedno. To k závodu nepatří, jen ho pustili na trať a já začínám špekulovat co s ním. Křičím na řidiče, aby o mě věděl, pak aby uhnul, nebo odjel...pořád nic. Má otevřené okénko, jen se ohlédne a jede dál. To už tuším co bude následovat a chystám se na to. 50 metrů před páskou pořadatelé odklání vozidla do uličky vlevo, zatímco mi to rovně kulíme a dáváme tam poslední zbytek sil. U odbočky začíná vpravo je chodník a vedle něj je postavená cedule zákazu vjezdu... Co následuje asi tušíte. Auto přede mnou brzdí, a já se těsně vyhýbám zprava a trefuji mezi ceduli a pořadatele, kteří se jej snaží vyhnat pryč. Do cíle dojíždím v čase cca 25:15 což je sice hanebný průměr, ale odpovídá komplikovanosti tratě. Nakonec je rychlejší jen příbramský Broniš, přesto cítím značné zklamání..
Na hromadný závod dorazili další členové týmu, tedy alespoň ti zbylí, neboť značná část týmu jela závod kat.1.1 v Německu. Sestava Rosťa, Neša, Vobora, Martin Uher, Tom Holoubek a já měla zařídit další podium, po ne uplně 100% začátku na Bíteši. Početné startovní pole odstartovalo lehce po 12. hodině. Už od začátku se hodně nastupovalo, alestejně jako naše ekipa, i sestava Příbrami vše kontrolovala a Dukla stejně tak. Fyzicky náročný úvod se povedlo přestát, ale množství dobře připravených jednotlivců a menších týmů nám dávalo hodně zabrat. Rozhodlo se, a bohužel definitivně asi v 5. kole kdy odjela trojice.V hlavním poli dál pokaračovala bitva mezi námi a příbramskými cyklisty. Situace se do konce závodu nezměnila... Závod rozhodně nebrobíhal dle našich představ. Množství nedorozumění a nekoordinovanosti bylo víc než velké. Příště snad budeme závodit víc hlavou...
