Bylo jasné, že na nejvyšší umístění příliš šancí není, ale hodlaly jsme alespoň početně silnější týmy potrápit a pokusit se urvat nějakou porci bodů do seriálu. Od startu se nastupuje a neustále odjíždějí malé skupinky. Rychle taky pociťujeme kvalitu českých závodů – v každé zatáčce hromada písku, na silnici krátery…to vše za 350 korun startovného! Pořadatel nám skutečně nachystal nebývalé zážitky a nudou netrpíme. Dvě kola pokračuje závod svižným tempem a my se snažíme nechybět nikdy vpředu. Rozhodující moment přichází v závěru 2. kola. To se odděluje cca 10 jezdců, které si rychle doskakuji. Skupinka vzorně spolupracuje a já rychle kalkuluju. Z Hradce je tu Kozub, Heba a Klouda. Za Duklu Bláha s Mixou a ostatní jsou již jen jednotlivci. Situace je tedy asi na úrovni rozložení sil v závodě a tak pokračuji a věřím, že v závěru vše dobře dopadne. Rychle získáváme náskok přes 4. minuty, který dál narůstá. V tu dobu se vpředu vlastně nic neděje a i v hlavním poli je kromě občasných útoků jednotlivců klid. Tři a půl kola před cílem se hradecká trojice stahuje k doprovodnému autu a je jasné co přijde. O něco později se už nastupuje a závodí na krev. Skupina se téměř okamžitě rozpadá a vpředu zůstávám společně s hradeckými a závodníky Dukly. To je trochu bezvýchodná situace a tak jen nastupuju a čekám, kdy mi sekne a přijde definitivní konec. Odskakujeme nakonec ve 4…s Kozubem, Hebou a Bláhou. Ti nás opět trhají a tak jede Kozub osamocen vstříc vítězství a mi za ním taháme s Bláhou. Nastoupí nám Heba, doskočí Kozuba, ale vzápětí se na pokyn týmové režie vrací. Zezadu přijíždí dvojice Klouček, Mixa. Proč v tu chvíli Mixa tahá, opravdu nechápu… Teď taháme ve třech a dva se vezou. Okamžitě ale začíná nová nastupovaná, jejímž výsledkem je odpadnutí Bláhy následné odjetí Kloudy. Už toho mám dost a takové závodění mě nebaví! Vezeme Hebu a už se chceme jen doplácat do cíle, protože podium je už vlastně jasné. Oba máme vymleto a tak nás celkem rychle dojede zezadu jedoucí tempo dvojice Hudeček, Zaoral. Párkrát se vystřídáme a už se blíží cíl. Mě už závod hooodně nebaví a tak když nastupuje Hudeček a za ním Mixa já dál sedím. Trochu zrychlím, abych držel kontakt, ale Heba ani Zaoral nejedou a já je dovážet nehodlám. Na kiláku sahám na brzdu a oni mě nuceně předjíždí. Heba okamžitě nastupuje a já se ocitám zavřen u krajnice. Ještě chvilku čekám, zvednu se taky, ale vpředu se už spurtuje. V cíli je to pro mě 6. místo. Tenhle závod mě v závěru opravdu nebavil. Je sice pěkné že mají hradečtí závodníci doma převahu a vedení si tak může tahat za nitky závodu, občas to ale vypadá, že si tím pánové kompenzují… Jak se po závodě dovídám, Tom Holoubek nedojel pro dehydraci organismu, když mu 6 kol na bufetu nikdo nedal vodu a Martin Uher se po závodní pauze vrátil pádem, do něhož se omylem přimotal. Suma sumárum to byl docela nepovedený závod…