Letos tomu bylo podruhé co jsem okusil nástrahy naší obnovené klasiky, délkou připomínající spíš extrémní maraton a obsazením pak plně odpovídajícím zařazení do kategorie UCI 1.2. Oproti loňskému ročníku přálo přeci jen o poznání víc počasí a pod teplými letními paprsky měly kilometry rychle utíkat. Také změněný zálkadní tábor se ukázal dobrou volbou a stejně tak dvě cílová kola na závěr dodávala závodu na atraktivitě, ale i náročnosti. Ostrý start se odbyl jako již dříve o desáté v Hostivicích. Pak začala obligátní nastupovaná a hra na ujetou.. Ani v Bezděkově a Lhotě se nic převratného neudálo a tak až navzájem se posjíždivší dvojička a trojice a nakonec i s náším osamocený Pávkem který si to, jak všichni konstatovali udělal opravdu "hezké" vytvořily šestici která udávala tempo závodu. Peloton pak svěsil nohy a začal vytvářet náskok který narostl až na 17 minut. Mezitím se o zviditelnění snažil Karel Kopr a Tomáš Čer, ale jistě bez vyhlídek na jiný efekt. Na panoramce už se začínalo závodit a několik závodníků se rozloučilo s pelotonem aby vzápětí vzdali. Iniciativy se chopili hradečtí, ke kterým se později přidalo několik borců dalších favorizovaných týmů. Čas unikající šestice se tak neúprosně blížil. Asi na 170 kilometru došlo k prvnímu výraznějšímu ataku v pelotonu, právě v době kdy se rozplýval náskok vpředu jedoucích borců. Vše se ale zpět sjelo. Následovali další pokusy, z nich výraznější byla snaha Jana Bárty cca 70 kilometrů před cílem. Nakonec se ale odtrhla přibližně desítka závodníků ve stoupání u Lhoty a k jejímu zpětnému dojetí došlo u Unhoště. To už byl ale hlavní peloton rotržen a v první cca 30 členné partě sotva pár čechů. Bratři hačečtí, Kadlec, Bárta a já s Fábou. Nešu bohužel postihl defekt ihned po roztržení balíku a tak se vrátil zpět. Před Čhrášťany došlo k dalšímu zlomu, kdy se mi nepodařilo zachytit nástup šestice borců. Vepředu tak kristalizovalo pozdější podiové složení. Do skupiny jsem nedojel ani ve stoupání nad Motolskou nemocnicí. Sil prostě ubylo a to se projevilo i na závěrečných okruzích. Výsledkem je nijak oslnivé 31. místo, které sice bylo jaksi nadplán, ale bohužel bez výraznějšího umístění týmových kolegů... Faba dojel 22. Nezbývá než hodnotit závod jako pořadatelsky podařený a tešit se na další ročník s ještě kvalitnější konkurencí a snad i s lepší formou mě i týmových kolegů.