Předposledním podnikem poháru UAC byl 2. ročník Halounských okruhů, navazující ovšem na mnohem tradičnější Brdské dvoukolo. I přes pozdější termín závodu se počasí povedlo a i když nebylo letní horko, mohli jsme se radovat z prosluněné oblohy. Jen studený vítr donutil cyklisty natáhnout návleky a případné vestičky. Sluší se také podotknout že na startu se sešla opravdu slušná konkurence s řadou kvalitních příchozích závodníků a závod tak ani nejlepší borci z uac neměli jisté místo v absolutní desítce.
V půl jedenácté bylo odstartováno. Ihned v úvodu se odjevilo několik nepříliš uvážlivých pokusů o únik, ale netrvalo dlouho a každý pochopil že v následném protivětru není příliš velká naděje. Já se zatím spíš v poklidu vezl někde uprostřed balíku a čekal na další vývoj závodu. V Osově se stáčíme vpravo směr Koněprusy a na svížném bočáku se balík natuhuje, aby se ale ve stoupání opět sjel. Nejede se nijak rychle, svižnější tempo, ze kterého nikdo příliš nenastupuje a jen něco málo závodníků odpadá. Já se konečně trochu srovnávám, ale pořád se mi jede docela bídně. Už cestou na start se mi zdálo že to nějak nejede a že se pekelně trápím, teď je ale závod a nezbývá než doufat že se nohy rozjedou... Blížíme se k vrcholu, trochu se zrychluje, ale není kam spěchat, je nás stále dost a v následném mírném sjezdu bez problémů dojíždím malou díru. Za Bykošem jedu na špici společně s klukama bajkerama a nějak se trháme od zbytku. Vše se sjíždí až za Koněprusy. Nikdo ale moc netahá a tak se nás vpředu točí asi 5, pak 8...postupně se vracíme na "bodbrdskou magistrálu" a opět proti větru míříme na osov. Tady se naposledy v předu objevuje po dlouhé pauze pěkně a aktivně jezdící Lukáš Masák, ale bohužel je jeho snažení trochu zbytečné a nikam nevede. O tempo sse stará pořád stejná parta a až za odbočku se nic neděje. Pole se natahuje až sjezden na Lážovice kde lehce poodjíždím. Do kopce už jedu společně s Kristiánem Hynkem. Chvilku kecáme a jedeme pěkných 430 watů dle jeho SRM. I přesto se nahoře pokouší trochu nesmyslně atakovat Vítek Novák. ( pozn.: znám lepší borce, ale nemyslím že by dokázaly z tohohle zatížení odjet a ještě v následném klesání pokračovat před ostatními...) Je to ale k ničemu a s vrcholem jeho snažení končí. Pak už se zase o tempo stará jen málo-kdo a tak se většího vzruchu dočkáme až v taháku před koněprusy. Tady jede pěkně Jirka Hudeček a někoho to musí určitě hodně bolet. Další útok vede Kristián a s týmovým parťákem odskakuje na několik metrů. Nadrobené pole se ale znovu sjede a vše začíná odznova. Pak už se hraje klasická hra na nikdo neujede, ujedeme všichni... Do Svinařů tak jede cca patnáct závodníků s lehce odskočeným Hudečkem. Ve stoupavé aleji se pole dělí a postupně závodníci odpadají. Kristián manévruje za svým parťákem a postupně se zbaví pronásledovatelů. Já si jedu v poklidu své tempo a pomalu se mu blížím. V poslední chvíli mi do háku skáče Vítek Novák a s ním v závěsu se blížíme dvojici před námi. Ještě křiknu na Kristiána ať jede že Jirka to nevydrží a že spurtovat nebudu... Tak za to bere a já jedu s odlepem za ním. 200 metrů před páskou vystrčí hlavu Vítek a začíná spurtovat. V tu chvíli začíná trapná komedie na jejímž závěru jsou rozpačité tváře diváků a mohutný smích mě a Kristiána... Zvedám se a v pohodě jedu vedle Víti.Nechci ho táhnout. Před námi se ale odehrává kašpárkové divadlo páru tuhnoucích nohou, které nám ťapou vstříc. V tu chvíli nevím zda mám sledovat Víťu, nebo jeho..S pocitem trapna a beznaděje jak Víťa tři metry před čárou Kristiána předjíždí a já za ním dojíždím o centimetry třetí... Pěkně upečený závěr ne?! :-D O pár metrů dál se tak mlátíme smíchy. Tohle bylo asi nejhezčí zpestřenípěkného tréninku v závěru sezony. Víťovi nezbývá než pogratulavot, vítězství si zasloužil.