Tak nějak by se asi daly označit víkendové podniky Tour de Jura a Tour de Dups - UCI 1.2 a 1.1. První ze dvojice závodů se konal na švýcarském území, druhý pak o necelých 50 kilometrů severněji na francouzském. Počasí bylo po oba dny celkem přívětivé i když kratším přeháňkám jsme se v odpoledních hodinách nevyhnuli. První, papírově lehčí závod, měřil cca 175 kilometrů včetně tří cílových městských okruhů. Odstartovalo se v 12:45 a už od prvních metrů jelo naplno. Krátké oddělení cca 20 členné grupy v níž jsem byl pouze já brzy vystřídal pokus jiných borců z hlavního pole. Postupně se na čele seskupila cca 12 členná partička v níž jel i Richard Faltus. Postupně pak náskok navyšovali až na 4,5 minuty. Na 50. kilometru přišlo první těžké stoupání a bohužel i konec pro řadu našich borců. Na vrcholu v padesátce závodníků jela už jen moje maličkost spolu s Pávisem. Celkem se nám dařilo zachytávat nástupy konkurence, bohužel ale na úkor pošetření sil. To se projevilo po 120 kilometru kdy se odělila skupinka závodníků a prostě odjela. Čelo se naopak rozdroblilo a Falťák se vrátil zpět. S Ondrou jsme pak ještě nějakou chvíli bojovali a čelili dalším nástupům a pokusům o roztrhání balíku. K tomu ale došlo až v cílovém městě v těžkém stoupání které každý závodník vychutnával hned třikrát. Pávis šel první, následně i já. Nakovec z toho pro nás bylo 36. a 47. místo snad i proto že v závěru už nebylo o co bojovat...

Druhý den nás čekal závod o poznání náročnější, Tour de Dups. Od startu se vyráží v neskutečném tempu a nástup střídá nástup. Celý tým se zapojuje a celkem dobře prostřídává. Bohužel stejně jako předešlý den naše sestava doplácí na první stoupání. V něm odpadá i Pávis unavený z předešlého dne a v závodě tak zůstávám jen já s Richardem. Tempo nepolevuje a naopak se v některých okamžicích stupňuje. To když odjede asi desítka borců a jeden z elitních italských týmů zde nemá zastoupení. Po rovině 60 ve stoupání 40, někdy i víc... I já cítím únavu a postupně i marnost svého snažení. V těžším stoupání na 100. kilometru ztrácím a i když se zpět ve sjezdu dotahuji postupně rezignuji. Nakonec na 110. balím a nasedám do mechaničáku abych sledoval počínání posledního želízka. I Richard ale dělá taktickou chybu, zůstává vzadu. Balík se trhá a tak i on nakonec v cílovém městě balí a menší okruh o cca 15 kilometrech už neabsolvuje. Po závodě ještě krátce hodnotíme a rozebíráme ale jedno je jasné. Umístění v desítce bych si cenil víc než jakéhokoliv kovu z letošního MR...