Protože se blíží náš odjez, rozhodlo se počasí ukázat nám svoji vlídnou tvář a dovolilo nám dnes svléknout návleky, minimálně ty na nohou. Jinak ale trénink dopadl o dost jinak, než byla moje představa. Plánovaný švih vedl téměř výhradně rovinnou. To znamenalo strávit většinu časy mezi lány polí, zahradami a pustinami. Nic na koukání, nic co by krátilo už tak nudnou vyjížďku. Ponorková nemoc navíc kulminuje a tak raději každý poslouchal svůj přehrávač a mezi zuby drtil kletby. Po cca 4 hodinách jsme dali naposledy zastávku v Petře, kde jsem společně s Nesveďákem lemtal kolu a ládoval se cukrovinkami zakoupenými v místním krámku, namísto klasické kávy. Zbytek cesty pak už utekl velmi rychle a všichni byli asi rádi že máme to dnešní trápení za sebou… Celkem tohle mučení zabralo 5:15 v sedle a 175 kilometrů.